Kdo komu vyhlásil válku?

„Židé, kteří měli velký vliv na politiku Spojených států a následně i Velké Británie, a to především ve věcech ekonomických, zajistili Německu obchodní embargo a bojkot německého zboží. Některé světové noviny měly v roce 1933 na předních stranách „Židé vyhlašují válku Německu,“ následně slovní i jiné útoky přibývaly:

„Judea vyhlašuje Německu válku! Židé celého světa, spojte se! Bojkotujte německé zboží! Demonstrujte!“ – všechny hlavní titulky Daily Express, 24. března 1933.“

Podle revizionistů to tedy byli Židé, kdo vyhlásil Německu válku, ne Hitler.

Další „argument“, který ač čerpá ze skutečné události, ignoruje veškeré okolnosti před a po vyhlášení bojkotu německého zboží. Jde o klasický případ polopravdy, který revizionisté používají nejčastěji a jde v podstatě o vytržení konkrétní události z kontextu a bez toho, aniž by dodali potřebné informace, bez kterých samotný běh událostí vyzní zcela chybně, účelově tyto informace vynechají.

Jak to všechno začalo?

23. března 1933 byl Říšským německým sněmem přijat „Zmocňovací zákon“, kterým říšský kancléř Adolf Hitler získal skoro neomezené pravomoci a stal se „vůdcem“. Zákon umožňoval vládě po dobu 4 let jednat jakkoliv bez souhlasu Říšského sněmu a tím vlastně otevřel nacistům cestu k neomezené moci.

Během hlasování už byly ulice plné nacistických vlajek, úderných jednotek SA, které páchaly v ulicích měst výtržnosti a o osudu Německa bylo již zcela rozhodnuto. Celé hlasování byla jedna velká fraška, neboť většina poslanců, která by hlasovala PROTI, byla násilně pochytána nacisty a uvězněna nebo zastřelena ještě před ním. U hlasování byly všude přítomné jednotky SA a byly schopné ihned zakročit proti komukoliv, kdo se jakkoliv pokusil radikálně zhatit úsilí nacistů o získání absolutní moci. Následně po podepsání i samotným senilním prezidentem Německa Hindenburgem, začal v Německu ten pravý teror, ačkoliv násilí, útlak a silné protižidovské útoky, trvaly již od roku 1919.

Vliv Židů na politiku USA během vlády Adolfa Hitlera

O tom jak velký vliv měli Židé na politiku USA, nejlépe vypovídá fakt, že během masové emigrace Židů, začátku krvavých honů v Evropě a následném vyhlazování v plynových komorách, nepodnikly USA žádné razantní kroky, aby holocaustu zabránily. Naopak, stejně jako všechny státy Evropy, aplikovaly politiku uzavřených dveří, čímž vydaly židovské obyvatelstvo přímo na smrt do náruče nacistickým vrahům.

Uchopení moci

Už v prvních týdnech po „uchopení moci“ se zamířily národně-socialistické násilné excesy také a opět proti židovským občanům a židovským institucím a zejména majetku. Již 4. února vyzvalo vedení NSDAP k vyhánění Židů z jejich domovů. Na to proběhlo několik násilných vniknutí jednotek SA do domů obývaných Židy a většina z nich byla brutálně zbita a okradena.

O několik dnů později byl ubodán v Breslau židovský člen sociálně-demokratické organizace Říšská korouhev. Po březnových volbách se už nejednalo o ojedinělé útoky, ale o masové antisemitské řádění jednotek SA, přičemž bylo napadávání Židů zcela na denním pořádku. Konkrétním případem je 6. březen na berlínské třídě Kurfürstendamm, kdy se protižidovské výtržnosti proměnily v krvavou štvanici. V Könisbergu byly krátce nato zapáleny synagogy a židovské obchody. V Breslau vtrhl 11. března oddíl SA do budovy soudu a donutil židovské advokáty, soudce a prokurátory, aby ji do několika minut opustili. Dále bylo v šlesvickém Kielu zavřeno několik židovských obchodů. Podobný a násilnější scénář se odehrál ještě v několika městech například ve Würzburgu, Rostocku, Dortmundu atd. Podobný bojkot se odehrával v celé říši. 28. března v Hersfeldu museli Židé pochodovat s transparenty vyzývajícími k bojkotu jejich vlastních obchodů. Tam pak zveřejnili „dobrovolné prohlášení“ namířené proti „světovému židovstvu“.

Takové zprávy vyvolaly v zahraniční prudkou odezvu a židovské organizace v polovině března začaly organizovat bojkot německého zboží, který brzy zachvátil Evropu. Po celé Evropě lidé stávkovali proti německým výrobkům a proti neoprávněnému a nespravedlivému násilí páchaném na Židech v Německu. To samozřejmě vyvolalo protiakci nacistického Německa, která byla pro židovskou komunitu devastující. Následující roky si nacisté „židovským bojkotem“ ospravedlňovali brutální zásahy proti německé židovské komunitě a v podstatě i všechny předsudky s Židy spojené, které měly později za následek vyhlazení 6ti milionu Židů. Bojkot německého zboží nebyla tedy žádná podvratná činnost „celosvětového židovstva“, ale poslední výkřik utiskované menšiny.

Zdroje:

Internet:

https://radicalrevival.wordpress.com/2010/01/23/jak-zide-vyhlasili-nemecku-svatou-valku/

Knihy:

Guido Knopp – Uchopení moci