Noam Chomsky, neprůstřelný teoretik, anarchista a obhájce revizionismu

Americký filosof, lingvista, společenský kritik, anarchista a spisovatel, je zapojen do kolotoče událostí a aktivit popíračů holocaustu jen částečně, avšak jeho popularita a přirozená autorita, která ho donesla na vrchol pomyslné pyramidy alternativních politických myšlenek a hnutí, které tyto myšlenky přejímají, dává Chomskému prostor k uchopení konkrétních společenských témat a rozhodovat o absolutní pravdě a jejich podobě. Jakým způsobem je vnímán anti autoritářským hnutím, které s Chomským silně sympatizuje není až tak podstatné, nýbrž fakt, že se stává jakýmsi „prorokem pravdy“, je alarmující. Spousta lidí zná Chomského jako odpůrce současného systému, „vykořisťovatelského“ kapitalismu a imperialismu, v poslední době se Chomský staví do role předního antisionisticky smýšlejícího intelektuála a hlavního kritika politiky Izraele. Do jisté míry se většina jeho teorií a myšlenek k tématům výše zmíněným zakládá na pravdivých důkazech, kde vychází i z vlastních zkušeností, avšak většina jeho podporovatelů nezná jeho druhou tvář.

V roce 2006 v britském deníku „The Independent“, Noam Chomsky v jednom rozhovoru reagoval na otázku, která se týkala jeho spolupráce se známým francouzským popíračem holocaustu Robertem Faurissonem, kde odpověděl takto: „Ani popření tak obrovských zvěrstev (jakým byl holocaust) by samo o sobě nemělo být důkazem rasismu. ( Noam Chomsky je autorem předmluvy k jedné z Faurissonových knih, veřejně Faurissona hájil, podepsal petici za jeho „občanská práva“ a práva všech revizionistů a popíračů holocaustu). Popření holocaustu by nemuselo nutně znamenat antisemitismus.“ Kromě toho, že existuje nespočet důkazů o tom, že Robert Faurisson skutečně antisemitou je nebo že s velkou částí extrémně pravicového křídla revizionistů aktivně spolupracuje, je také vskutku děsivé, že některé pasáže z Faurissonových knih, nevzbuzují v člověku jako je Chomsky žádné známky antisemitismu.

Noam Chomsky tvrdí ve své eseji týkající se svobody slova, napsanou těsně po podepsání petice, která protestuje proti státnímu výkladu dějin a obhajuje Faurissonovo právo psát si, co chce, že mu jde jen o Faurissonova občanská práva, historickou stránkou věci se však přímo nezabýval. V několika posledních letech, kdy popírači zintenzivnili snahy vloudit se do univerzitního světa pomocí popíračských inzerátů ve školních novinách, opakují Chomského argumenty studenti, profesoři, a dokonce i prezidenti univerzit. V reakci na protesty studentů a pedagogů proti rozhodnutí Duke Chronicle (nezávislý studentský deník Dukeovy Univerzity v Durhamu) vydat propagační text popírající holocaust řekl prezident Dukeovy Univerzity Keith Brodie, že kdyby vydán nebyl, byla by „pošlapána naše oddanost svobodě projevu a popřena dlouhá univerzitní tradice podpory práv plynoucích z Prvního dodatku“. Brodie neuvedl, že krátce předtím odmítl zveřejnit v deníku text, který byl silně urážlivý vůči ženám. Na možné přestoupení Prvního dodatku si tehdy nikdo nestěžoval.

Je paradoxní, že tento mezinárodně uznávaný profesor je takovým ochráncem Faurissonova práva na svobodu slova, neboť totéž právo upřel zastáncům americké angažovanosti ve Vietnamu. V knize American Power and the New Mandarins ( první politicky zaměřená kniha Noama Chomského, kde silně kritizoval válku ve Vietnamu) napsal: „Přijme-li člověk předpoklad legitimnosti diskuze o jistých otázkách, ztratí tím své lidství.“

Chomsky není historik a ve svých pracích čerpá hlavně ze sekundárních zdrojů a ty nepodrobuje dostatečné kritice. S informacemi nepracuje tak, jak by měl. Má to dva důvody, které spolu zásadně souvisí. Zaprvé se snaží popsat mediální obraz událostí, které ho zajímají a které považuje za důležité. Podstatný je pro něj způsob, jakým se o věcech dozvídáme, jak o nich mluvíme a jaký jim přikládáme význam. Sklouzává při tom k pokusům o rozbor událostí samotných, kde se samozřejmě dostává na velmi tenký led.

Proti amatérismu Chomského se postavilo čtyřicet předních francouzských historiků, kteří v odezvu na Faurissonovy snahy vydali deklaraci, v níž protestují proti jeho pokusům popřít holocaust. V deklaraci mimo jiné stojí: „Každý si může interpretovat fenomény, jako byla hitlerovská genocida, podle vlastní filosofie. Každý si ji může srovnávat s jinými vražednými akty spáchanými dříve, v téže době nebo později. Každý může předkládat taková či onaká vysvětlení; každý si může jak chce představovat a vysnívat, že se tyto hrozné skutky nestaly. Naneštěstí se staly a nikdo nemůže popírat jejich existenci, aniž se dopustí znásilnění pravdy. Není třeba se ptát, zda bylo takové masové vraždění technicky možné. Vzhledem k tomu, že k němu došlo, technicky možné bylo. Takové je nezbytné východisko každého historického zkoumání tohoto předmětu. Tuto pravdu bychom si jednoduše měli zapamatovat: není a nemůže být spor o existenci plynových komor.“ (Le Monde – deklarace, 21.02.1979)

Kromě toho, že Faurisson skoro tradičně označuje ve všech veřejných diskusích, článcích nebo v knihách holocaust jako „sionistickou lež“,(což samo o sobě není antisemitské, avšak silně na hraně korektnosti a lhostejnosti k utrpení, které holocaust způsobil v historickém kontextu s aktivitami sionistických hnutí, které aktivně pomáhaly evropským Židům při hromadných záchranných akcích) je jeho nejznámějším tvrzením o plynových komorách: „Žádná oběť nepodala očité svědectví o vlastním plynování.“ (což je podle Faurissona nepopiratelný důkaz neexistence plynových komor). Podle stejné logiky by však měl být vrah u soudu odsouzen pouze na základě výpovědi oběti, kterou sám zabil. Navíc v tomto tvrzení nebere v úvahu rozsáhlé výpovědi příslušníků Sonderkommand (oddíl, který v koncentračních táborech vykonával práci v plynových komorách a při spalování mrtvol, tvořili ho sami vězňové, obvykle silní a zdatní, a téměř jen židovského původu, avšak ke konci války i ruští či polští vězňové, kteří k tomu byli vybráni vedením tábora, popř. k tomuto oddílu přeloženi jako trest za své prohřešky), kteří vyklízeli těla z plynových komor.

Noam Chomsky na obranu svojí spolupráce s popíračem holocaustu Robertem Faurissonem uvedl ve své eseji následující „myšlenky vědců nelze cenzurovat, ať jsou sebeodpudivější“. Chomsky se odvolává na falešnou představu, kterou vyvrátilo již několik předních a kvalifikovaných „skutečných“ historiků, že revizionisté holocaustu představují jakousi vědeckou opozici vůči „hlavnímu proudu“, avšak stejně významnou a argumentačně na úrovni. To je samozřejmě absolutní lež, nehledě na fakt, že všechny zásadní argumenty revizionistů byly krátce po jejich zveřejnění popřeny a uvedeny na pravou míru, skupina lidí označující se jako „historičtí badatelé“, falšují dokumenty a překrucují pravdu, nemůžou být nikdy bráni jako „opozice“, neboť nevychází z žádných skutečných argumentů, ale z ideologických slátanin, neobjektivních pohledů na historická fakta a překrucování pravdy podle sebe. Taková skupina lidí by se měla označovat termínem, nejlépe vystihující jejich charakter a tím je „obyčejní lháři“.

Naskýtá se otázka, „je opravdu Chomsky tak silně neznalý v problematice popíračů holocaustu, že brání jejich „právo na svobodu projevu“ i přes všechny očividné důkazy a okolnosti jejich fungování?“ Další otázka, kterou si musíme položit, „zda-li chápe všechna rizika svého konání, kterým dává neonacistům a revizionistům pocit legitimity, bude v jejich podpoře pokračovat dál a záměrně?

Noam Chomsky pravděpodobně není antisemita a ani z podstaty být nemůže, protože sám je Žid. Nicméně právě jeho původ a minulost, která je spojena s účastí v sionistických organizacích kolem roku 1940, ho zbavuje jakékoliv odpovědnosti, kterou by mu mohly přinést dopady aktivní podpory popíračů holocaustu a nikdy nemůže být souzen stejným způsobem jako ostatní revizionisté.

„Legitimizování krajní pravice připravuje půdu pro její proniknutí do parlamentu a následné pokusy o likvidaci demokracie, jak nám to předvedli němečtí nacisté ve 30. letech 20. století či českoslovenští komunisté v roce 1948. Ti, kteří extremistům na oné legitimitě dodávají, se stávají jejich spolupachateli. A žádný údajný boj za svobodu to nemůže omluvit.“ (František Kostlán – Deník Referendum, „Noam Chomsky je génius. Umí měřit utrpení druhých“)

„Noam Chomsky je otrokem tak bezmezné intelektuální pýchy, že nedovede rozpoznat rozdíl mezi totalitní a demokratickou společností a mezi utlačovateli a oběťmi.“ - Alfred Kazin -

Zdroje:

Internet:

www.zvedavec.org/komentare/.../1730-odpovida-noam-chomsky

www.pavelec.blog.respekt.ihned.cz/c1-62323590-obhajoba-chomskeho

www.denikreferendum.cz/clanek/18172-noam-chomsky-je-genius-umi-merit-utrpeni-druhych

cs.wikipedia.org

Knihy:

Deborah E. Lipstadtová – Popírání holocaustu

Tereza Hammerová – Holocaust a jeho revizionismus